Bůh je pro celý vesmír zdroj života, světla a radosti. Jako paprsky světla vycházejí ze slunce, jako proudy vod tryskají z živého pramene, tak se z něho vylévá požehnání pro všechno jeho stvoření. A kde přebývá život Boží v srdcích lidí, tam bude vytékat v lásce a požehnání i na druhé.

Radostí našeho Spasitele bylo pozdvižení a vykoupení padlého lidstva. Pro tento cíl nasadil život, podstoupil utrpení na kříži, nedbal potupy. Také andělé mají za úkol pečovat o štěstí druhých. To jim činí potěšení. Bezhříšní andělé konají právě to, co by pyšní a sobečtí lidé pokládali za pokořující službu; slouží těm, kteří upadli do hříchu, lidem se zkaženou povahou. Duch Kristovy obětavé lásky proniká nebesy a je podstatou všeho požehnání. Takového ducha mají mít Kristovi následovníci; tak se mají projevovat.

Přebývá-li láska Kristova v srdci, nemůže v něm zůstat skryta, podobně jako nelze utajit sladkou vůni. Její svatý vliv pocítí každý, s kým přicházíme do styku. Duch Kristův v srdci je jako pramen v poušti, který proudí k občerstvení všech, a který v každém umírajícím probouzí touhu napít se vody života.

Láska k Ježíši se projeví v touze pracovat tak, jak pracoval on, pro blaho a spásu lidstva. Povede k lásce a něžnému soucitu ke všem stvořením, o něž pečuje náš nebeský Otec.

Spasitelův život na zemi nebyl životem snadným a pohodlným. Kristus pracoval vytrvale, opravdově a neúnavně pro spásu ztraceného lidstva. Od kolébky až po Golgotu kráčel po cestě sebezapření, nepokoušel se vyhnout těžkým úkolům, namáhavým cestám, vyčerpávající práci a starostem. Řekl: "Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé" (Mat 20,28). To byl hlavní cíl jeho života. Všechno ostatní bylo podružné a sloužilo jen hlavnímu cíli. Jeho pokrmem a nápojem bylo konat vůli Boží a dokončit své dílo. Sobectví a sebeláska neměly v jeho díle místa.

Podobně i ti, kdo chtějí prožívat milost Kristovu, jsou vždy ochotni ke každé oběti, aby se i jiní, pro něž Kristus zemřel, mohli podílet na nebeském daru. Udělají vše, co mohou, aby učinili svět lepším. Tento duch je plodem duše skutečně obrácené. Jakmile někdo přijde ke Kristu, zrodí se v jeho srdci touha sdělit druhým, jak vzácného přítele našel v Ježíši; spásná a posvěcující pravda nemůže zůstat v jejich srdci zavřena. Jsme-li oděni spravedlností Kristovou a naplněni radostí, že v nás přebývá jeho Duch, nebudeme moci mlčet. Když jsme okusili a poznali, že Pán je dobrý, máme o čem vyprávět. Podobně jako Filip, když našel Spasitele, budeme i my zvát druhé, aby přišli k němu. Budeme se snažit ukázat jim přitažlivost Kristovu a neviditelné skutečnosti budoucího světa. Nic si nebudeme přát toužebněji než kráčet po cestě, kterou kráčel Ježíš. Probudí se v nás opravdová touha, aby ti, kdo jsou kolem nás, spatřili Beránka Božího, "který snímá hřích světa" (Jan 1,29).

Snaha být druhým lidem požehnáním bude odměněna požehnáním pro nás. Bůh nám záměrně svěřil úlohu v plánu vykoupení. Udělil lidem výsadu stát se účastníky božské přirozenosti. Přeje si a žádá, abychom i my byli požehnáním pro své bližní. To je nejvyšší čest, největší radost, kterou může lidi obdařit. Ti, kdo se takto podílejí na díle lásky, přicházejí ke svému Stvořiteli nejblíže.

Bůh mohl svěřit poselství evangelia a celé dílo služby lásky nebeským andělům. Mohl použít jiných prostředků k uskutečnění svého úmyslu. Ve své nekonečné lásce se však rozhodl, že nás učiní svými spolupracovníky, spolupracovníky Krista a andělů, abychom mohli sdílet požehnání, radost, duchovní povznesení, jež poskytuje nesobecká služba.

Kristu se přibližujeme účastí na jeho utrpení. Každé sebeobětování pro blaho druhých posiluje ducha dobročinnosti v srdci dárcově a spojí ho těsněji s Vykupitelem světa, který "byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli" (2 Kor 8,9). A jen tím, plníme-li takto Boží záměr, pro který nás stvořil, může nám být život požehnáním.

Pustíš-li se do práce, kterou Kristus určil pro své učedníky, a budeš-li pro něho získávat druhé, pocítíš potřebu hlubší zkušenosti a většího poznání Božích věcí a budeš lačnět a prahnout po spravedlnosti. Budeš se dotazovat Boha, tvá víra se posílí a ty budeš pít většími doušky ze studnice spásy. Boje a zkoušky tě přivedou k Bibli a k modlitbě. Porosteš v milosti a v poznání Krista a shromáždíš bohaté zkušenosti.

Duch nesobecké lásky k druhým dává povaze hloubku, pevnost a křesťanskou vznešenost a přináší pokoj a štěstí. Srdce zatouží po něčem vyšším. Není v něm místa pro lenost nebo sobectví. Ti, kdo takto užívají křesťanských darů milosti, porostou a zesílí pro dílo Boží. Získají jasné duchovní vědomí, pevnou, rostoucí víru a jejich modlitby nabudou větší moci. Duch Boží, který působí na jejich ducha, rozechvěje v nich svým božským dotykem posvátné melodie. Ti, kteří se takto věnují nesobecké práci pro blaho druhých, dělají to nejlepší pro vlastní spasení.

Jedinou cestou, jak růst v milosti Kristově, je konat nezištně dílo, které nám ukládá Kristus, to znamená pracovat podle svých schopností, pomáhat a být požehnáním pro ty, kdo potřebují pomoc, kterou jim můžeme poskytnout. Síla se vypěstuje cvikem, podmínkou života je činnost. Věřící, kteří se snaží udržet svůj křesťanský život tím, že jen přijímají požehnání, jež jim přináší milost, aniž co dělají pro Krista, se prostě snaží žít jako ti, kteří jedí, aniž pracují. A v duchovní oblasti, právě tak jako v hmotné, vede nečinnost k degeneraci a rozpadu. Člověk, který by nechtěl hýbat údy, by záhy ztratil sílu jich používat. Podobně křesťan, který nebude užívat schopností, jež mu Bůh půjčil, nejen neporoste v Kristu, nýbrž pozbude i síly, kterou již má.

Církev Kristova je Bohem ustanovený nástroj pro spásu lidí. Jejím posláním je přinést světu evangelium. A tuto povinnost mají všichni křesťané. Každý má podle svého nadání a svých schopností plnit příkaz daný Spasitelem. Láska Kristova, která nám bula zjevena, z nás dělá dlužníky těch, kdo Krista ještě neznají. Bůh nám dal světlo, nejen abychom si ho ponechali pro sebe, nýbrž abychom ho šířili těm, kdo ještě žijí ve tmě.

Kdyby si následovníci Kristovi uvědomili tuto svou povinnost, pak by v pohanských zemích, kde je dnes jen jeden šiřitel evangelia, hlásalo evangelium tisíce lidí. A všichni, kdo toto dílo nemohou osobně konat, by je podporovali svými prostředky, svým porozuměním a svými modlitbami. Bylo by také mnohem více opravdové práce pro spásu lidí v křesťanských zemích.

Chceme-li pracovat pro Krista. nemusíme chodit do pohanských zemí, ani opouštět úzký kruh rodiny, máme-li zde své povinnosti. Můžeme pracovat pro Krista i v rodinném kruhu, ve sboru, mezi těmi, s nimiž se stýkáme soukromě nebo v zaměstnání.

Větší část svého pozemského života strávil náš Spasitel v truhlářské dílně v Nazaretu, kde trpělivě pracoval. Pána života obklopovali andělé, když se nepoznán a neuctíván stýkal s dělníky a rolníky. Spasitel věrně plnil své poslání, když vykonával své skromné řemeslo, právě tak jako když léčil nemocné nebo kráčel po rozbouřených vodách galilejského jezera. Tak můžeme i v nejprostších povinnostech a na nejskromnějších místech kráčet a pracovat s Kristem.

Apoštol Pavel praví: "V čem byl kdo povolán, bratři, v tom ať před Bohem zůstane" (1 Kor 7,24). Obchodník může vést své obchody tak, aby oslavil svého Pána svou čestností. Je-li pravým následovníkem Kristovým, bude vnášet své náboženství do všeho, co koná, a bude tak lidem zjevovat ducha Kristova. Dělník může být pilným a věrným představitelem Ježíše, jenž žil skromným životem pod pahorky Galileje. Každý, kdo nese jméno Kristovo, by měl pracovat tak, aby druzí, když vidí jeho dobré skutky, zatoužili oslavit svého Stvořitele a Vykupitele.

Mnozí odpírají své dary službě Boží a vymlouvají se, že druzí mají lepší nadání a větší přednosti. Myslí si, že jen od těch, kdo mají zvláštní nadání, se žádá, aby věnovali své schopnosti službě Boži. Mnozí si dokonce myslí, že nadáním je obdařena jen zcela zvláštní vrstva lidí, kdežto ostatní jsou opomíjeni, a proto nejsou povoláni, aby se podíleli na práci a také na odměně. V podobenství se však o tom nic nepraví. Když hospodář svolal své služebníky, přidělil práci každému.

I nejprostší životní povinnosti můžeme plnit s láskou, "jako Pánu" (Kol 3,23). Je-li láska Boží v srdci, projeví se v životě. Obestře nás příjemná vůně Kristova života, náš vliv se zvýší a bude požehnáním.

Nečekej na to, že se naskytne nějaká zvláštní příležitost, ani neočekávej, že se ti dostane mimořádných schopností, dříve než začneš pracovat pro Boha. Nestarej se o to, co si o tobě myslí svět. Svědčí-li tvůj každodenní život o čistotě a upřímnosti tvé víry a jsou-li druzí přesvědčeni o tom, že jim chceš pomoci, není tvé úsilí zcela marné.

I ti nejskromnější a nejchudší z učedníků Ježíšových mohou být požehnáním pro druhé. Ani si možná neuvědomují, že konají něco dobrého, avšak svým bezděčným vlivem způsobí, že z nich vycházejí viny požehnání, jež pak sílí a prohlubují se. Požehnané plody svého působení poznají třeba až v den velkého účtování. Nevědí, ani necítí, že by konali něco velkého. nežádá se od nich, aby se starali, zda jejich úsilí bude mít úspěch. Mají jen klidně postupovat vpřed a věrně konat dílo, jež jim Bůh ve své moudrosti svěřil, a jejich život nebude zbytečný. Duchovně se budou stále víc podobat Kristu; spolupracují s Bohem už nyní a připravují se tak pro vyšší práci a nezkalenou radost v životě budoucím.