„Mnozíť mi dějí v onen den: Pane, Pane, zdaliž jsme ve jménu tvém neprorokovali, a ve jménu tvém ďáblů nevymítali, a v tvém jménu divů mnohých nečinili? A tehdyť jim vyznám, že jsem vás nikdy neznal. Odejděte ode mne, činitelé nepravosti.“ (Mat 7,22.23)

Nemusíme být svedeni. Brzy se uskuteční předivné výjevy, se kterými bude úzce spjat satan. Boží Slovo prohlašuje, že satan bude činit divy. Způsobí, že lidé onemocní, a pak náhle od nich odejme svou ďábelskou moc. Budou pak považováni za uzdravené. Tyto skutky zdánlivého vyléčení podrobí adventisty sedmého dne zkoušce. Mnozí, kterým se dostalo velkého světla, nebudou kráčet v tomto světle, protože se nestali jedno s Kristem. (2SM 53)

Viděla jsem náš lid ve velké úzkosti, plačící a modlící se, odvolávající se na spolehlivá zaslíbení Boží, zatímco bezbožní byli všude okolo nás, posmívajíce se nám a vyhrožujíce, že nás zničí. Vysmívali se naši slabosti, pošklebovali se tomu, že je nás co do počtu málo a popichovali nás slovy s úmyslem hluboce ranit. Obviňovali nás, že proti celému zbytku světa zastáváme nezávislý názor. Odřízli naše zdroje tak, abychom nemohli kupovat ani prodávat, a poukazovali na naši hlubokou bídu a ubohý stav. Nemohli pochopit, jak bychom mohli žít beze světa. Byli jsme závislí na světě, a musíme povolit jeho zvykům, praktikám a zákonům, anebo z něho být sprovozeni. Jestliže jsme jedinými lidmi na světě, jimž Pán udělil přízeň, tak proč je všechno tak zjevně proti nám? Prohlašovali, že oni mají pravdu, že divy byly mezi nimi, že andělé z nebe s nimi hovořili a měli s nimi společenství. Že uprostřed nich se projevuje velká moc, divy a zázraky, a že toto je to časné milénium, které oni tak dlouho očekávali. Že celý svět je obrácen a v souladu s nedělním zákonem, a tento malý, slabý lid se staví proti, navzdory zákonům země a zákonům Božím, a tvrdí, že je jediným věrným lidem na zemi. (Letter 6, 1884)

Boží lid nenalezne své bezpečí v činění zázraků, neboť satan by napodobil jakýkoli zázrak, který by mohl být učiněn. … Mají se opírat o živé Slovo - „Psáno jest.“ (2SM 55)