„Blahoslavení čistého srdce, nebo oni Boha viděti budou.“ (Mat 5,8)

Do města Božího nevejde nic poskvrňujícího. Všichni, kdo v něm mají přebývat, se již zde budou stávat čistými v srdcích. U toho, kdo se učí od Ježíše, se bude projevovat rostoucí nechuť k nedbalému chování, neslušným řečem a nemravnému myšlení. Kde bude přebývat v srdci Kristus, tam bude čistota a jemnost myšlení i chování.

Avšak Ježíšova slova … mají hlubší význam - neznamenají toliko čistotu ve smyslu, v jakém svět chápe čistotu, t.j. nebýt ovládán smyslností a vášněmi, nýbrž čistotu skrytých úmyslů a pohnutek duše, zbavené pýchy a sobectví, duše pokorné, nesobecké, dětsky upřímné. Jen rovný dovede ocenit rovného. Dokud nepřijmete do svého vlastního života zásadu sebeobětavé lásky, která je zásadou Boží povahy, nemůžete poznat Boha. …

Když Kristus přijde ve své slávě, bezbožní nebudou moci snést pohled na Něj. Světlo Jeho přítomnosti, které je životem pro ty, kteří Jej milují, bude smrtí pro bezbožné. … Až se objeví, budou prosit, aby byli skryti před tváří Toho, jenž zemřel, aby je vykoupil. Avšak srdce, která byla očištěna přebýváním Ducha svatého, budou úplně proměněna. Takoví znají Boha. Mojžíš byl skryt ve skalní rozsedlině, když mu byla zjevena sláva Páně; tak i my, když jsme skryti v Kristu, zříme lásku Boží. …

Vírou Jej spatřujeme již nyní a zde. Ve svých každodenních zkušenostech, v projevech Jeho prozřetelnosti poznáváme Jeho dobrotu a soucit. Poznáváme Jej v povaze Jeho Syna. … Ti, kteří jsou čistého srdce, vidí Boha v novém a důvěrném vztahu, jakožto svého Vykupitele, a když poznávají čistotu a krásu Jeho povahy, touží odrážet Jeho obraz. Poznávají jej jako Otce, toužícího obejmout kajícího se syna, a jejich srdce jsou naplněna radostí nevýmluvnou a oslavenou. …

Lidé čistého srdce již zde na tomto světě, v době, kterou jim Bůh vymezil, žijí jakoby v přítomnosti Boží. A ti Jej také v budoucím, nesmrtelném stavu, uvidí tváří v tvář jako Adam, dokud kráčel a hovořil s Bohem v zahradě Eden. (MB 24-27).