„Tomu pak, který je mocen podle té síly, kterou působí v nás, učinit daleko více nade všechno, co žádáme nebo co si můžeme pomyslet.“ (Efez 3,20; KJB)

Jestliže jste učinili Boha svou silou, můžete i za těch okolností, které jsou nanejvýš zmalomyslňující, dosáhnout výše i šíře křesťanské dokonalosti, na kterou jste sotva pomysleli, že ji lze dosíci. Vaše myšlení může být povzneseno, můžete mít ušlechtilé cíle, jasné chápání pravdy a úmysly v jednání, které vás povznesou nade všechny nečisté pohnutky.

K dosažení povahové dokonalosti musíte zapojit myšlení i jednání. Když se setkáte se světem, musíte být na stráži, abyste neusilovali příliš horlivě o uznání lidí a nežili podle jejich názorů. … Pěstujte ctnost pokory a nechť vaše bezmocná duše visí na Kristu. … Uprostřed zmatku a pokušení světského života si můžete s dokonalou svěžestí udržet nezávislost duše.

Jestliže budete mít denně obecenství s Bohem, naučíte se cenit si lidí tak, jako si jich cení On, a závazek, který na vás spočívá - být požehnáním trpícímu lidstvu - se setká s kladnou odezvou. Nejste sami svoji. Váš Pán má svatý nárok na vaši nejvyšší náklonnost a na tu nejvznešenější službu vašeho života. Má právo vás použít, vaše tělo i vašeho ducha, tu nejvyšší míru vašich schopností ke své vlastní cti a slávě. Ať již je od vás žádáno, abyste nesli jakýkoliv kříž, … máte jej přijmout bez reptání. …

Mnozí jsou na světě bez Boha a bez naděje. Mají vinu, jsou porušeni a poníženi, zotročeni satanovými triky. Avšak právě oni jsou těmi, pro které Kristus opustil nebesa, aby je vykoupil. Oni jsou těmi, kdo si zaslouží nejněžnější soucit, porozumění a neúnavné úsilí, neboť se nacházejí na pokraji zkázy. Jsou sužováni neuspokojenými tužbami, zkaženými vášněmi a odsuzováním svého vlastního svědomí. Jsou ubozí v tom nejhlubším slova smyslu, protože ztrácejí otěže tohoto života a nemají žádné vyhlídky na život budoucí.

Máte důležité pole pro práci a měli byste být aktivními a bdělými, odpovídat radostnou a naprostou poslušností na Mistrovu výzvu. (4T 567,568)