„Toto pak věz, že v posledních dnech nastanou časové nebezpeční. Nebo nastanou lidé sami sebe milující, peníze milující, chlubní, pyšní, zlolejci, rodičů neposlušní, nevděční, bezbožní, ...majíce způsob pobožnosti, ale moci její zapírajíce. A od takových se odvracuj.“ ( 2Tim 3,1.2.5)

Dříve než na zem dopadnou konečné Boží soudy, nastane mezi lidem Božím takové oživení původní zbožnosti, jaké se neprojevilo od dob apoštolů. Duch Boží a moc Boží bude vylita na Jeho dítky. V té době se mnozí oddělí od těch sborů, v nichž láska ke světu potlačila lásku k Bohu a jeho Slovu. Mnozí, jak kazatelé, tak členové těchto sborů, s radostí přijmou ony velké pravdy, které Bůh nechal hlásat, aby se lidé připravili na druhý příchod Pána Ježíše. Nepřítel duší by rád tomuto dílu zabránil. A dříve než přijde čas pro toto hnutí, pokusí se je zfalšovat tím, že představí jeho napodobeninu. V těch sborech, které bude moci dostat pod svou klamnou moc, vzbudí dojem, že je na ně vylito zvláštní požehnání Boží. Zdánlivě se v nich projeví velké náboženské probuzení. Zástupy lidí budou jásat, že Bůh pro ně koná pozoruhodné věci, přitom však půjde o působení jiného ducha. Pod náboženským pláštíkem se satan pokusí rozšířit svůj vliv na celý křesťanský svět.

V mnoha probuzeneckých hnutích, ke kterým došlo v posledních padesáti letech, působily v menší čí větší míře stejné vlivy, jež se projeví v rozsáhlejších hnutích v budoucnu. Je to citové vzrušení, směs pravdy a bludu dobře přizpůsobená k tomu, aby zmátla lidi. Nikdo se však nemusí nechat oklamat. Ve světle slova Božího není obtížné rozpoznat povahu těchto hnutí. Můžeme si být jisti, že tam, kde lidé nedbají svědectví Bible, kde se odvracejí od jasných, lidská srdce zkoumajících a sebezapření vyžadujících pravd a kde se nechtějí vzdát světa, tam Bůh své požehnání neuděluje. A podle pravidla, které nám dal sám Kristus: „Po ovocích jejich poznáte je“ (Mat 7,16), je zřejmé, že tato hnutí nejsou dílem Ducha Božího. (GC 464,465)