„Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.“ (Job 19,25)

Jednou z nejvznešenějších a přitom nejslavnějších pravd zjevených v Bibli je pravda o tom, že Kristus přijde podruhé, aby dokončil velké dílo vykoupení. Poutníkům Božím, kteří musí tak dlouho přebývat „v údolí stínu smrti“, se dostává vzácné radostné naděje v zaslíbení o příchodu Toho, jenž je „vzkříšení a život“ a jenž přijde, aby „přivedl domů své vypovězené.“ Učení o brzkém příchodu je vlastně základní myšlenkou Písma svatého. Ode dne, kdy první lidé se žalem odešli z ráje, čekají věřící na příchod Zaslíbeného, jenž zlomí moc zhoubce a uvede je znovu do ztraceného ráje. … Enochovi, jenž byl v posloupnosti sedmým potomkem těch, kteří žili v ráji a jenž po tři sta let kráčel po zemi se svým Bohem, bylo dopřáno, aby z dálky spatřil příchod Vysvoboditele. „Aj,“ prohlásil, „Pán se béře s svatými tisíci svými, aby učinil soud všechněm.“ (Juda 14,15) Praotec Job zvolal v noci svého utrpení s neochvějnou důvěrou: „Vím, že Vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví. ...V těle svém uzřím Boha, kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej a ne jiný.“ (Job 19,25-27)

Kéž Bůh všeliké milosti osvítí vaši mysl, abyste mohli rozpoznat věčné věci, aby světlem pravdy vaše vlastní omyly, kterých je tak mnoho, vám mohly být odhaleny tak, jak jsou, abyste mohli vyvinout úsilí nutné k tomu, aby tyto omyly mohly být odstraněny; a abyste na místo tohoto zlého, hořkého ovoce mohli nést ovoce, jež je převzácné k životu věčnému.

Pokořte svá ubohá, pyšná a samospravedlivá srdce před Bohem. Padněte hluboko, velmi hluboko, celí zlomení ve své hříšnosti u Jeho nohou. Věnujte se dílu přípravy. Nedopřejte si oddechu, dokud nebudete moci říci: „Můj Spasitel žije, a protože on žije, já budu žít také.“ Jestliže ztratíte nebe, ztratíte vše; jestliže získáte nebe, získáte vše. Snažně vás prosím, nenechte se v této otázce mýlit, jde o věčné zájmy. (2T 88)