„Aj, spravedlivému na zemi odplaceno bude, čím více bezbožnému a hříšníku.“ (Přísl 11,31; KJB)

Bezbožným se dostává jejich odplaty na zemi. (Př 11,31) Budou „jako strniště. I zažhne je ten den, kterýž přijíti má, praví Hospodin zástupů.“ (Mal 4,1) Někteří jsou zahubeni v okamžení, zatímco jiní trpí mnoho dnů. Všichni jsou potrestáni „podlé skutků svých.“ Protože hříchy spravedlivých byly přeneseny na satana, musí trpět nejen za svou vzpouru, nýbrž za všechny hříchy, k jejichž spáchání svedl lid Boží. Jeho trest bude daleko větší než trest těch, jež oklamal. Poté, co zahynou všichni, které padli skrze jeho klamy, bude stále naživu a bude trpět. Nakonec jsou bezbožníci v očistných plamenech zahubeni, kořen i ratolesti – satan jako kořen, jeho následovníci jako ratolesti. (GC 673)

Satan a všickni, kdož se k němu ve vzpouře připojili, budou vyhlazeni. … Potom už „bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není“; „budou, jako by jich nebylo.“ (Žalm 37,10; Abd 16) (DA 763)

Spravedlnosti Boží je učiněno zadost, a svatí i všechen andělský zástup praví velikým hlasem: Amen.

Zatímco je země zahalena do ohně Boží odplaty, přebývají spravedliví bezpečně ve Svatém městě. Nad těmi, kdo měli díl v prvním vzkříšení, nemá ta druhá smrt moci. (Zj 20,6) Zatímco pro bezbožné je Bůh ohněm spalujícím, svému lidu je sluncem i pavézou. (Žalm 84,11) (SR 429)

Oheň, který stravuje bezbožné, očišťuje zemi. Každá stopa prokletí je odstraněna. Žádné věčně planoucí peklo nebude vykoupeným připomínat strašné následky hříchu.

Toliko jediná připomínka zůstává: náš Vykupitel stále ponese známky svého ukřižování. …

Vše, co bylo hříchem ztraceno, je obnoveno. … Původní Boží záměr při stvoření země se naplňuje, když je země učiněna věčným příbytkem vykoupených. „Spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.“ (Ž 31,29) (GC 674)