„Setřeť Bůh všelikou slzu s očí jejich, a smrti již více nebude, ani kvílení, ani křiku, ani bolesti nebude více; nebo první věci pominuly.“ (Zj 21,4)

Když vejdeme do Božího království, abychom tam žili na věky, strasti a nesnáze a zmatky, které jsme zde měli, se stanou bezvýznamnými. (FLB 371)

V domově vykoupených nebude žádných slz, žádných pohřebních průvodů, žádných známek smutku. „Aniž dí kdo z obyvatelů: Nemocen jsem. Lid osedlý v něm lid přebývající v něm - KJB zproštěn bude nepravosti.“ (Iz 33,24) Jak se bude odvíjet věčnost, bude se rozlévat a prohlubovat jediný mohutný proud štěstí. …

Přemýšlejme co nejvážněji o požehnané budoucnosti. Nechť naše víra pronikne každým temným mrakem a zří Toho, který zemřel pro hříchy světa. Otevřel brány ráje všem, kdo Jej přijímají a věří v Něj. Takovým dává moc stát se syny a dcerami Božími. Ať se utrpení, která nám působí tak silnou bolest, stanou poučnými lekcemi, učíce nás běžet k cíli, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši (dle Fil 3,14). Nechť nás povzbuzuje pomyšlení, že Pán brzy přijde. Ať tato naděje potěšuje naše srdce. …

Směřujeme k domovu. Ten, který nás miloval tak, že za nás zemřel, vystavěl pro nás město. Nový Jeruzalém je místem našeho odpočinutí. Ve městě Božím nebude žádného smutku. Neuslyšíme tam navěky žádného žalostného nářku, žádného žalozpěvu o zmařených nadějích a pohřbené lásce. Brzy bude roucho utrpení vyměněno za roucho svatební. Brzy budeme svědky korunovace našeho Krále. Ti, jejichž životy byly skryty s Kristem, ti, kdož na této zemi bojovali ten dobrý boj víry, zazáří v království Božím Vykupitelovou slávou.

Zanedlouho uzříme Toho, v Němž jsou soustředěny naše naděje věčného života. A v Jeho přítomnosti se všechny zkoušky a utrpení tohoto života stanou ničím. … Pohleďte vzhůru, pozdvihněte hlavy, a nechť vaše víra ustavičně roste. Nechť vás tato víra vede po úzké cestě, která vede branami města Božího na onen nádherný druhý břeh širé, ničím neohraničené budoucí slávy, která patří vykoupeným. (9T 286-288)