„Jako Boží spolupracovníci vás také napomínáme, abyste Boží milost nepřijali nadarmo.“ (2Kor 6,1, Ns)

Máme být účastníky díla Božího po celém světě; všude, kde se nacházejí duše, které mají být spaseny, máme poskytnout svou pomoc, aby mnoho synů a dcer mohlo být přivedeno k Bohu. Konec je blízko a proto máme co nejlépe využít každou nám svěřenou schopnost a každou sílu, která nabídne pomoc dílu. …

Co musí cítit andělé, když vidí blížící se konec a pozorují, že tak mnozí z těch, jimž bylo svěřeno poslední poselství milosti, se scházejí, navštěvují shromáždění pro svůj vlastní užitek a cítí se nespokojeni, není-li mnoho kázání; naproti tomu mají jen malou starost o spásu jiných a málo pro to konají. Všichni, kdož budou živou vírou skutečně spojeni s Kristem, budou účastníky božské přirozenosti. Budou od Něj neustále přijímat duchovní život a nebudou moci mlčet.

Život se vždy projevuje v činnosti. Žije-li srdce, pak vysílá životodárnou krev do každé části těla. Ty, jejichž srdce jsou naplněna duchovním životem, není nutno vybízet, aby to zjevili. Božský život z nich bude vytékat v bohatých proudech milosti. Bůh je oslaven, když se tito lidé modlí, když mluví i když pracují. …

Nejsou to ti nejgeniálnější nebo nejtalentovanější, z jejichž díla plynou největší a nejtrvalejší výsledky. Kdo jsou nejúčinnější pracovníci? Ti, kteří odpoví na výzvu: „Vezměte jho mé na se a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ (Mat 11,29).

Jestliže lidé, jimž Bůh svěřil rozumové hřivny, odmítají použít tyto dary k Jeho slávě, pak po prověření a zkoušce je Bůh ponechá jejich vlastním představám a přijme takové, kteří se nejeví tak bohatě nadaní, kteří nemají tak velké sebevědomí, a Bůh učiní ze slabých silné, neboť doufají, že Bůh pro ně vykoná ty věci, které nemohou vykonat sami. Bůh přijme službu z celého srdce a sám doplní nedostatky. (6T 440, 443,444).

Andělé pozorně naslouchají, jakou zprávu nesete světu o svém nebeském Mistru. (SC 119).