„O časech a obdobích, bratři, nepotřebujete, aby vám bylo psáno. Vždyť sami přesně víte, že Pánův den přijde jako zloděj v noci.“ (1Tess 5,1.2; Ns)

Spravedliví i bezbožní ve svém smrtelném stavu budou stále žít na zemi, lidé budou štěpovat a stavět, jíst, pít a nebudou vědět, že v nebeské svatyni bylo vyřčeno definitivní, neodvolatelné rozhodnutí. Před potopou, poté, co Noé vešel do korábu, Bůh za ním zavřel dveře a bezbožní zůstali venku. Po sedm dní však lidé, nevědouce, že o jejich osudu je rozhodnuto, dále žili svým bezstarostným, rozkoší milovným životem a vysmívali se varováním o blížícím se soudu. „Tak,“ praví Spasitel, „bude i příchod Syna člověka.“ (Mat 24,27) Tiše a nepozorovaně, jako zloděj v noci, přijde rozhodná chvíle, která vyznačí zpečetění osudu každého člověka, konečné odnětí nabídky milosrdenství hříšným lidem. (RH 9.11.1905)

Lidé jsou rychle uspáváni v osudnou bezstarostnost, aby byli probuzeni teprve až vylitím hněvu Božího. (ST 8.12.1909)

Na konci času navštíví Hospodin zemi soudem a začnou dopadat strašlivé rány. Tehdy ti, kdo pohrdali Božím slovem, kdo ho brali na lehkou váhu, „toulati se budou od moře až k moři, a od půlnoci až na východ běhati, hledajíce slova Hospodinova, však nenajdou.“ (viz Am 8,12) … Boží služebníci dokonali své poslední dílo, pronesli své poslední modlitby, prolili své poslední slzy za vzpurnou církev a bezbožné. (MS 1, 1857)

Ježíšovo oko, přehlížející věky, utkvělo na naší době, když řekl: „Ó kdybys poznalo i ty, a to aspoň v takový tento den tvůj, které by věci ku pokoji tobě byly!“ (Luk 19,42) Je stále ještě tvůj den, ó církvi Boží, kterou On ustanovil opatrovnicí svého Zákona. Tento den důvěry i zkoušky se chýlí ke konci. Slunce se sklání rychle k západu. Může se stát, že ono zajde a ty nezvíš, „které by věci ku pokoji tobě byly?“ Cožpak musí být pronesen neodvolatelný výrok: „Ale skrytoť jest to nyní před očima tvýma?“ (Luk 19,42) (Letter 58, 1887)