„Když lidé budou říkat: 'Pokoj a bezpečnost', tehdy na ně znenadání přijde zkáza jako porodní bolesti na těhotnou ženu, a jistě neuniknou.“ (1Tes 5,3; Ns)

Zatímco dílo spasení se uzavírá, bude nastávat na zemi soužení a národy budou rozhněvané, přesto však budou zadržovány tak, aby nebránily dílu třetího anděla. V tom čase přijde „pozdní déšť,“ neboli rozvlažení od tváři Páně, aby dodalo síly velikému hlasu třetího anděla, a připravilo svaté, aby obstáli v době, kdy bude vyléváno sedm posledních ran. (EW 85,86)

Byli mi ukázáni obyvatelé země v krajním zmatku. Válka, krveprolévání, strádání, nouze, hlad a mor byly po celé zemi. Když tyto věci obklopovaly lid Boží, počal se sbližovat a odkládat stranou své malé překážky. Sebeúcta je již neovládala a její místo zaujala hluboká pokora. Utrpení, zmatek a strádání způsobily, že se rozum vrátil na svůj trůn a člověk vznětlivý a nerozumný se stal rozumným a jednal s rozvahou a moudrostí.

Moje pozornost pak byla odvrácena od tohoto výjevu. Zdálo se, že je krátký čas pokoje. Ještě jednou mi byli ukázáni obyvatelé země. A opět bylo vše v krajním zmatku. Všude zuřila válka, svár, krveprolévání s hladem a nemocemi. I jiné národy se vmísily do této války a do tohoto zmatku. Válka vyvolala hlad. Bída a krveprolití způsobilo nemoci. Tehdy srdce lidská zmrtvěla pro strach „a pro očekávání těch věcí, kteréž přijdou na všecken svět.“ (Luk 21,26) (1T 268)

Andělé nyní zadržují válečné větry, dokud svět nebude varován před jeho nadcházející zkázou. Avšak schyluje se k bouři, jež má na zemi vypuknout. A když Bůh přikáže svým andělům, aby rozvázali ony větry, nastanou na zemi takové válečné výjevy, které nemůže vykreslit žádné pero. …

Bůh nám milostivě dal chvíli oddechu. Všechny síly, které nám byly propůjčeny nebesy, mají být využity ke konání díla, jež nám svěřil Pán pro ty, kdo hynou v nevědomosti. (Ev 704)