„Tak praví Hospodin: I zajatý lid reku udatnému odjat bude, a to, což uchvátil násilník, vyproštěno bude; nebo s tím, kterýž se s tebou nesnadní, já se nesnadniti budu, a syny tvé já vysvobodím.“ (Iz 49,25)

Až bude odňata ochrana lidských zákonů od těch, kdož ctí Zákon Boží, vyvstane současně v různých zemích hnutí usilující o jejich záhubu. Až se přiblíží doba stanovená výnosem, spiknou se lidé, aby vymýtili nenáviděnou sektu. Bude rozhodnuto zasadit jí jedné noci rozhodný úder, který zcela umlčí hlas nesouhlasu a výtek.

Lid Boží - někteří ve vězeňských celách, někteří skryti v osamělých úkrytech v lesích a horách - stále prosí o božskou ochranu, zatímco skupiny ozbrojených lidí ve všech oblastech, popouzených zástupy zlých andělů, činí opatření na dílo smrti. Je to právě nyní, v hodině největšího nebezpečí, kdy Bůh Izraele zakročí, aby vysvobodil své vyvolené. …

Zástupy bezbožných lidí s vítězoslavnými výkřiky, s posměchem a s proklínáním se chystají vrhnout se na své oběti, když tu, hle, hustá tma, temnější než temnota noci, snáší se na zem. Pak se na nebesích objevuje duha, zářící slávou od trůnu Božího a zdá se, že obklopuje každou skupinku modlících se. Zástupy rozzlobených lidí jsou náhle zastaveny. Jejich posměšné výkřiky utichají. Zapomínají na ty, kteří byli cílem jejich vražedného běsnění. S hroznými předtuchami zírají na symbol smlouvy Boží a touží být skryti před její oslnivou nádherou.

Lid Boží slyší hlas, jasný a líbezný, který praví: „Pohleďte vzhůru!“ a když pozdvihují své oči k nebesům, vidí duhu zaslíbení. Černé, zlověstné mraky, které pokryly oblohu, se rozestupují a lid Boží upřeně vzhlíží, jako kdysi Štěpán, k nebi a vidí slávu Boží a Syna člověka sedícího na svém trůnu. (GC 635,636)

Zatímco celý svět bude ponořen do tmy, na každém místě, kde budou prodlévat svatí, bude světlo. Oni zachytí první záblesk Jeho druhého příchodu. (PK 720)