„Není možné, aby nepřišla pohoršení, běda však tomu, skrze koho přicházejí.“ (Luk 17,1; Ns).

Bůh vyvádí svůj lid a připravuje je, aby stáli jako jeden, sjednocení, aby mluvili stejné věci a naplňovali Kristovu modlitbu za učedníky: „Aby všickni jedno byli, jako ty, Otče, ve mně, a já v tobě, aby i oni v nás jedno byli….“ (Jan 17,21).

Neustále vznikají malé skupinky, které věří, že Bůh je právě jen s touto malou skupinou, právě s těmi rozptýlenými. Jejich vlivem je bořit a rozptylovat to, co Boží služebníci vybudovali. … Na ty, kteří vynakládají veškeré své úsilí na jednotu v souladu se Slovem Božím, kteří jsou upevněni v poselství třetího anděla, na ty pohlížejí podezíravě z důvodu, že rozšiřují své úsilí a přivádějí duše k pravdě. Pohlížejí na ně jako na oddané světu, protože mají ve světě vliv. … Jeden člověk povstává a prohlašuje, že je veden Bohem, a zastává falešné učení o tom, že nebude vzkříšení bezbožných. … Jiný si hýčká bludné názory ve vztahu k budoucí věčnosti. … Všichni chtějí úplnou náboženskou svobodu, jeden každý z nich kráčí nezávisle na druhých, a přesto tvrdí, že Bůh působí zvláště mezi nimi. … Tito lidé nejsou rozumní. Jsou unášeni falešným vzrušením a my víme, že nemají pravdu. … Kéž by dal Bůh, aby se buď napravili anebo vzdali Soboty. Tehdy by nestáli v cestě nevěřícím. …

Bůh se hněvá na ty, kteří jednají takovým způsobem, že je svět nenávidí. Jestliže je křesťan nenáviděn pro své dobré skutky a kvůli tomu, že následuje Krista, čeká jej odměna. Ale jestli jej svět nenávidí proto, že nejedná tak, aby byl milován, nebo kvůli svým nevybíravým způsobům, a protože učinil pravdu předmětem sporu se svými sousedy, jestliže je nenáviděn proto, že se vydal takovým směrem, že jim činí Sobotu co nejprotivnější, takový křesťan je hříšníkům kamenem úrazu, pohaněním svaté pravdy. A pokud se nebude kát, bylo by pro něj lépe, aby mu byl na hrdlo zavěšen žernov osličí a byl uvržen do moře. (dle Luk 17,2). (4SG 158-160).