„Aby synové naši byli jako štípkové zdárně rostoucí v mladosti své, a dcery naše jako úhelní kamenové, tesaní ku podobenství chrámu.“ (Ž 144,12)

Naše práce pro Krista má začínat doma, v rodině. …Není důležitějšího misijního pole než toto. (6T 429).

Šťastní rodiče, jejichž životy jsou věrným odrazem božského života, takže Boží zaslíbení a přikázání vzbuzují v dítěti vděčnost a úctu; rodiče, jejichž něžnost, spravedlnost a trpělivost představuje dítěti lásku, spravedlnost a trpělivost Boží. Šťastní rodiče, kteří učí dítě milovat, důvěřovat a být jich poslušné, učíce je tak milovat, důvěřovat a poslouchat svého nebeského Otce. Rodiče, kteří obdařili své dítě takovým darem, obdařili je daleko cennějším pokladem než je bohatství všech věků - pokladem tak trvalým, jako je sama věčnost. (MH 375, 376).

Bůh si přeje, aby každé dítě od útlého věku bylo Jeho dítětem, aby bylo přijato do Jeho rodiny. Mládež, byť i sebemladší, může být členy rodiny víry a mít nejvzácnější zkušenost. Mohou mít srdce něžná a připravená přijmout dojmy, které budou trvalé. Mohou mít svá srdce připoutaná v důvěře a lásce k Ježíši a žít pro Spasitele. Kristus z nich učiní malé misionáře. Veškerý směr jejich myšlení může být změněn, aby se jim hřích nejevil jako něco, co by mohlo potěšit, nýbrž čemu se mají vyhýbat a co nenávidět. (CT 169).

Poučením a příkladem mají rodiče učit své děti, jak pracovat pro neobrácené. Děti by měly být vychovávány tak, aby měly soucit se starými a zarmoucenými a snažily se zmírňovat utrpení bídných a zoufalých. …Od nejútlejšího dětství má jim být vštěpováno sebezapírání a obětavost pro dobro jiných a ku pokroku Kristova díla, aby mohli být spolupracovníky Božími. …

Bůh si přeje, aby rodiny na zemi byly obrazem rodiny v nebi. Křesťanské domovy, které jsou založeny a vedeny ve shodě s plánem Božím, patří mezi Jeho nejúčinnější nástroje k vytváření křesťanského charakteru a pokroku Jeho díla. (6T 429.430).