„A zvláště pak vidouce takovou příhodnost, žeť jest se nám již čas ze sna probuditi. Nyníť zajisté blíže nás jest spasení, nežli když jsme uvěřili. Noc pominula, ale den se přiblížil. Odvrzmež tedy skutky temnosti, a oblecme se v odění světla.“ (Řím 13,11.12)

Velký spor se blíží ke svému konci. Každá zvěst o pohromě na moři či na zemi je svědectvím té skutečnosti, že konec všech věcí je ve dveřích. Boje a pověsti bojů to prokazují. Je zde nějaký křesťan, jehož puls netepe se zrychlenou činností, když očekává veliké události otevírající se před námi? Pán přichází. Slyšíme kroky přibližujícího se Boha. (HC 346)

Nesmíme dovolit, aby toto poznání blízkosti Kristova příchodu ztratilo svoji moc, a my se stali bezstarostnými a nepozornými a upadli v dřímotu - v netečnost a lhostejnost ke skutečnostem. Spíme-li, přebýváme v neskutečném světě a nejsme si vědomi věcí, které se dějí okolo nás. …

Jsou takoví, kteří mají hořící světlo pravdy, jež září všude okolo nich, a přesto jsou vůči němu necitliví. Jsou omámeni nepřítelem, drženi kouzlem jeho čarovné moci. Nepřipravují se na ten veliký den, který má brzy přijít na náš svět. Zdá se, že jsou k náboženské pravdě necitliví.

Cožpak zde nejsou nějací mladí, kteří nespí? Ti, kteří vidí, že přichází noc, a také jitro, by měli pracovat s neúnavnou silou, aby probudili své spící druhy. Cožpak necítí jejich nebezpečí? Cožpak se nemohou za ně modlit a ukázat jim svými vlastními životy a povahami, že sami věří, že Kristus brzy přijde? … Rychle se krátící čas mezi námi a věčností by na nás měl hlouběji zapůsobit. Každým dnem, který pomíjí, přicházíme o jeden den z těch, které nám byly dány, abychom dokončili naše dílo zdokonalování povahy. …

Pokud mnozí spí, pokud mnozí mrhají drahocennými hodinami v nedbalé lhostejnosti, jakoby na samém pokraji věčného světa, musí být ti, kteří opravdu věří, střízlivými, bdělými, musí být opravdoví a pilní, a bedliví k modlitbám. …

Máte, milá mládeži, své lampy v bezvadném pořádku a hořící? (HC 346)