„A dí-li kdo jemu: Jaké to máš rány na rukou svých? I odpoví: Jimiž jsem zbit v domě těch, kteříž mne milují.“ (Zach 13,6)

„Viděl jsem nebe nové a zemi novou. Nebo první nebe a první země byla pominula.“ (Zj 21,1) Oheň, který stravuje bezbožné, očišťuje zemi. Každá stopa prokletí je odstraněna. …

Toliko jediná připomínka zůstává: náš Vykupitel stále ponese známky svého ukřižování. Na Jeho raněné hlavě, v Jeho boku, na Jeho rukou a nohou zůstávají jediné stopy krutého díla, které způsobil hřích. Prorok, patřící na Krista v Jeho slávě, praví: „Jasné paprsky vycházely z jeho boku: a tu skryta byla síla jeho.“ (Abak 3,4 - KJB, marg.) Onen probodený bok, odkud vytékal proud krve, jež smířila člověka s Bohem – tam je Spasitelova sláva, „tu je skryta síla jeho.“ … A znamení Jeho ponížení jsou Jeho nejvyšší poctou; po celé nekonečné věky budou golgotské rány poukazovat na Jeho chválu a hlásat Jeho moc. (GC 674)

Po celou věčnost budou vykoupení o Kristově kříži hloubat a zpívat. V Kristu oslaveném budou zřít Krista ukřižovaného. Nikdy neupadne v zapomnění, že Ten, jehož moc stvořila a udržovala nesčíslné světy v nesmírném prostoru vesmíru, Milovaný Boží, Majestát nebes, Ten, jehož s radostí uctívali cherubíni i zářící serafíni – se ponížil, aby pozvedl padlého člověka; že nesl vinu a pohanění hříchu a to, že před Ním Otec skryl svou tvář, až bída ztraceného světa zlomila Jeho srdce a rozdrtila Jeho život na golgotském kříži. To, že Tvůrce všech světů, Pán nade všemi osudy, odložil svou slávu a ponížil se z lásky k člověku, bude vždy vzbuzovat údiv a vroucí lásku vesmíru. Až národy spasených pohlédnou na svého Vykupitele a spatří věčnou slávu Otce zářící v Jeho tváři, až uvidí Jeho trůn, který je od věků až na věky, a poznají, že Jeho království nebude mít konce, propuknou v nadšený zpěv: „Hoden, hoden je ten Beránek, který byl zabit a který nás vykoupil Bohu svou vlastní nejdražší krví!“ (GC 651,652)