„Vzdávajíce díky Otci, který nás učinil způsobilými mít účast na dědictví svatých ve světle.“ (Kol 1,12; RSV)

Výkupné bylo zaplaceno a všem je umožněno, aby přišli k Bohu a aby životem poslušnosti dosáhli věčného života. Jak je pak smutné, že se lidé odvracejí od nesmrtelného dědictví a žijí pro uspokojení pýchy, sobectví a okázalosti, a … ztrácejí požehnání, jež mohli mít jak v tomto životě, tak v životě budoucím. Mohli vstoupit do nebeských paláců a v podmínkách svobody a rovnosti stýkat se s Kristem a nebeskými anděly, i s knížaty Božími. A přece, ač se to zdá neuvěřitelné, odvracejí se od nebeských půvabů.

Stvořitel všech světů hodlá ty, kteří věří v Jeho jednorozeného Syna jako ve svého osobního Spasitele, milovat tak, jako miluje svého Syna. Jeho přízeň v této úžasné míře je nám udělena již zde a nyní. Dal lidem dar Světla a Majestátu nebes a v Něm nám věnoval všechny poklady nebes. Třebaže nám dává zaslíbení pro život budoucí, dává nám také královské dary v tomto životě, a chtěl by, abychom jako ti, jež jsou předmětem Jeho milosti, využili všeho, co zušlechtí, rozvine a povznese náš charakter. Je Jeho záměrem uschopnit nás pro nebeské dvory.

Satan však bojuje o lidské duše. … Nechce, aby zachytili ani ten nejmenší záblesk budoucí pocty, věčné slávy, která je odložena pro ty, kdož se stanou obyvateli nebes, nebo aby zakusili zkušenost, která je předchutí nebeského štěstí. …

Ti, kteří přijímají Krista za svého Spasitele, mají zaslíbení života nynějšího i budoucího. (dle 1Tim 4,8) … I nejposlednější učedník Kristův se může stát obyvatelem nebes, dědicem Božím neporušitelného a neuvadlého dědictví. (dle 1Petr 1,4) Ó, kéž by si každý vyvolil ten nebeský dar, stal se dědicem Božím onoho dědictví věčného světa, jehož vlastnické právo je zabezpečeno před jakýmkoli zhoubcem! Ó, nevolte sobě svět, ale zvolte to lepší dědictví! Úsilně chvátejte, k cíli běžte, k odplatě svrchovaného povolání v Kristu Ježíši (dle Fil 3,14). (FE 234.235)