„Ježíš …pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.“ (Žid 12,2; KJB - R.S.V.)

„Toto mluvil jsem vám,“ řekl Kristus, „aby radost má zůstávala v vás, a radost vaše byla plná.“ (Jan 15,11)

Kristus viděl výsledek své práce stále před sebou. Jeho pozemský život, plný námahy a sebezapření, byl povzbuzován pomyšlením, že všechna jeho práce nebude marná. Tím, že dá svůj život za život lidí, obnoví v lidství obraz Boží. Pozvedne nás z prachu, přetvoří náš charakter dle vzoru svého vlastního charakteru a okrášlí jej svou vlastní slávou.

Kristus uzřel z práce své duše užitek, jímž byl nasycen. Přehlížel rozlehlost věčnosti a viděl štěstí těch, kteří skrze Jeho ponížení obdrží odpuštění a věčný život. On byl raněn pro jejich přestoupení, potřín pro jejich nepravosti. Kázeň jejich pokoje byla na něj vzložena a zsinalostí jeho lékařství jim způsobeno. (dle Iz 53,5) Slyšel jásot vykoupených, slyšel, jak zpívají píseň Mojžíšovu a Beránkovu. Ačkoli musel přijmout nejprve křest krve, ačkoli měly hříchy světa obtížit Jeho nevinnou duši a měl na něj dolehnout stín nevýslovné bídy, přesto pro radost, která byla před ním, rozhodl se podstoupit kříž a pohrdnout hanbou.

Tuto radost mají sdílet všichni Jeho následovníci. Jakkoli velká a slavná má být naše odplata v budoucnosti, nemá nám připadnout až v době konečného vysvobození. I zde máme vírou vejít ve Spasitelovu radost. (MH 504)

Těm, kteří Jej přijímají, dává moc stát se syny Božími, aby je nakonec Bůh přijal jako své, aby s Ním přebývali po celou věčnost. Jestliže v tomto životě jsou věrni Bohu, uvidí nakonec „tvář jeho…, a jméno jeho bude na čelích jejich.“ (Zj 22,4) A co je tím nebeským štěstím, nežli vidět Boha? Jakou větší radost by mohl mít hříšník, zachráněn Kristovou milostí, než hledět na Boží tvář a znát Jej jako Otce? (8T 267,268)