„Smilstvo a každá nečistota nebo lakota ať nejsou mezi vámi ani zmiňovány, jak se sluší na svaté.“ (Efez 5,3; Ns).

V dnešních dnech se v rozhovorech lidí objevuje znepokojující vulgárnost, která ukazuje na nízkou úroveň myšlení a mravů. Pravá důstojnost povahy je velmi vzácná. Pravou cudnost a rezervovanost lze vidět také zřídka. Je jen málo těch, kteří jsou čistí a neposkvrnění. …

Pěstování nečistých myšlenek se stává zvykem a duše je zjizvená a poskvrněná. Jedenkrát učiněný chybný počin zanechá skvrnu, kterou neodstraní nic, než Kristova krev. A když se člověk s pevným odhodláním neodvrátí od tohoto zvyku, duše je porušena a proudy vytékající z tohoto poskvrněného zdroje mravně kazí druhé.

Jsou muži a ženy, kteří si říkají o pokušení. Sami se staví do situací, kde budou pokoušeni, kde nemohou být nic než pokoušeni, když se staví sami do společnosti, která je problematická. Nejlepší způsob, jak se ochránit od hříchu, je začít jednat vždy a za všech okolností po zralé úvaze, a nikdy nejednat nebo se chovat z náhlého popudu. Vždy jednejte s bázní Boží a budete si jisti, že jednáte správně. (IHP 197).

Nebezpečí působící proti mravnosti, kterým jsou vystaveni všichni - mladí i staří, se denně množí. Mravní porušení, které nazýváme zkažeností, má široké pole působnosti a mužové, ženy a mladí lidé, kteří vyznávají, že jsou křesťany, působí vlivem, který je nízký, hovadný, ďábelský. …

Ti, kdož poznali pravdu, ale nejednají v souladu se svým vyznáním víry, podléhají satanovým pokušením. Setkávají se s nebezpečím na každém kroku, který učiní. Jsou uváděni do styku se zlem, vidí věci, slyší zvuky, které probouzejí jejich vášně, nad nimiž nezvítězili. Jsou vystaveni vlivům, které je pobízí, aby si vyvolili spíše zlo než dobro, poněvadž ve svých srdcích nemají zdravé morální zásady. …

Není nám nyní zapotřebí ničeho vážnějšího, než vychovávat mladé muže a ženy, aby měli mravní poctivost, a aby očisťovali své duše od všeliké poskvrny a vad mravního znečištění. (IHP 196).