„…vydejte sami sebe Bohu, …a své údy jako nástroje spravedlnosti Bohu. Nebo hřích nebude panovat nad vámi.“ (Řím 6,13.14; KJB)

Je pouze jediná moc, která může zlomit nadvládu zla v lidských srdcích, a tou je moc Boží v Ježíši Kristu. … Pouze Jeho milost nás může uschopnit, abychom vzdorovali sklonům naší padlé přirozenosti a přemáhali je. (MH 428).

Nekonečná hodnota oběti, kterou si vyžádalo naše vykoupení, odhaluje tu skutečnost, že hřích je strašlivé zlo. Hříchem je narušen celý lidský organismus, mysl převrácená, představivost porušená. Hřích znehodnocuje všechny duševní schopnosti. Pokušení zvenčí nacházejí svou odpověď v srdci a nohy se nepozorovaně odvracejí ke zlému. Jako byla oběť za nás úplná, tak má být úplné i naše uzdravení od poskvrny hříchu. Není žádného bezbožného činu, který by zákon omluvil; není žádné nespravedlnosti, která by unikla svému odsouzení. Kristův život byl dokonalým naplněním každého přikázaní Zákona. Prohlásil: „…já přikázaní Otce svého zachoval jsem.“ (Jan 15,10). Jeho život je naším měřítkem poslušnosti a služby. (8T 312).

Dnes satan přichází se stejnými pokušeními, s jakými přicházel ke Kristu a nabízí nám království tohoto světa za naši věrnost jemu. Ale nad tím, kdo vzhlíží k Ježíši jako původci a dokonavateli své víry, nemají satanova pokušení žádnou moc. Nemůže přimět k hříchu nikoho, kdo vírou přijme ctnosti Toho, který byl pokoušen ve všem nám podobně, kromě hříchu. (1SM 224).

Vypuzení hříchu je věcí duše samé. Je pravdou, že sami nemáme moci osvobodit se z moci satanovy; avšak když toužíme být vysvobozeni z hříchu a ve své velké nouzi voláme o moc, jež je mimo nás a nad námi, pak síly duše jsou naplněny božskou silou Ducha svatého a poslouchají příkazy vůle v plnění vůle Boží. (DA 466).

Bůh bude mít lid horlivý v dobrých skutcích, který bude pevně stát uprostřed zkaženosti tohoto porušeného věku. Bude zde lid, který se tak pevně chopí božské moci, že jej nebude možno svést žádným pokušením. (3T 472).