„Ale Hospodin řekl satanu: Potresciž tě Hospodin, satane, potresciž tě, pravím, Hospodin, kterýž vyvoluje Jeruzalém. Zdaliž tento není jako hlavně vychvácená z ohně?“ (Zach 3,2)

Církev ostatků bude uvedena do velikého utrpení a úzkosti. Ti, kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy, pocítí hněv draka a jeho zástupů. Satan pokládá svět za své poddané. Dosáhl kontroly nad odpadlými církvemi. Ale je zde malá skupinka, která odolává jeho nadvládě. Kdyby je mohl vyhladit ze země, jeho triumf by byl úplný. Jako působil na pohanské národy, aby zničily Izrael, tak v blízké budoucnosti pohne bezbožné mocnosti země, aby zničily lid Boží. Ode všech se bude vyžadovat, aby přestoupením božského Zákona prokázali poslušnost lidským výnosům. Těm, kteří budou věrni Bohu a povinnosti, bude vyhrožováno, budou odsuzováni a vyloučeni ze společnosti. Budou zrazováni „i od rodičů a od bratří, od příbuzných i od přátel.“ (Luk 21,16)

Jejich jediná naděje je v milosrdenství Božím; jejich jedinou obranou bude modlitba. Jako prosil Jozue před Andělem, tak církev ostatků bude se zlomeným srdcem a s vážnou vírou prosit za odpuštění a vysvobození skrze svého Přímluvce Ježíše. …

Satan proti nim před Bohem naléhavě přednáší svá obvinění, prohlašuje, že kvůli svým hříchům pozbyli božské ochrany, a nárokuje si právo zničit je jako přestupníky. …

Ale i přesto, že následovníci Kristovi zhřešili, nepoddali se nadvládě zlého. Odkládali své hříchy a hledali Hospodina v pokoře a kajícnosti, a božský Přímluvce je zastupuje v jejich prospěch. …

Lid Boží vzdychá a pláče nad ohavnostmi, které se dějí na zemi. Se slzami varují bezbožné před nebezpečím pošlapávání božského Zákona, a s nevýslovným žalem se koří před Pánem kvůli svým vlastním přestoupením. Bezbožní se vysmívají jejich lítosti, zesměšňují jejich vážné výzvy a pošklebují se tomu, co nazývají jejich slabostí. Avšak úzkost a pokoření Božího lidu jsou neklamným svědectvím, že opět nabývají síly a ušlechtilosti povahy, jež ztratili následkem hříchu. …

Zatímco satan přednáší svá obvinění, svatí andělé se pohybovali neviděni sem i tam, dávajíce na ně pečeť živého Boha. (RH 9.1.1908)