„Ale však pevný základ Boží stojí, maje znamení toto: Znáť Pán ty, kteříž jsou jeho, a: Odstup od nepravosti každý, kdož vzývá jméno Kristovo.“ (2Tim 2,19)

Pán bude mít lid ryzí jako ocel a s vírou pevnou jako žulová skála. Mají být na světě Jeho svědky, Jeho zástupci ke konání zvláštního, slavného díla v den Jeho přípravy. …

Kazatelé, kteří se vší horlivostí a opravdovostí kázali pravdu, mohou odpadnout a připojit se k řadám našich nepřátel, ale obrátí se tím Boží pravda v lež? „Ale však,“ praví apoštol, „pevný základ Boží stojí.“ Víra i pocity lidí se mohou měnit, ale Boží pravda nikdy. …

To, že máme pravdu, je stejně jisté, jako že Bůh žije; a satan s celým svým uměním a ďábelskou mocí nemůže Boží pravdu změnit v lež. Zatímco tento veliký nepřítel se bude ze všech sil pokoušet zbavit Slovo Boží jeho moci, pravda musí vzejít jako hořící pochodeň.

Pán nás vyvolil a učinil nás předmětem svého předivného milosrdenství. Máme být okouzleni žvaněním odpadlíků? Rozhodneme se stanout po boku satana a jeho zástupů? Máme se připojit k přestupníkům Božího Zákona? Nechť je raději naší modlitbou: „Pane, polož nepřátelství mezi mne a hada!“ Nejsme-li v nepřátelství s jeho skutky temna, ovíjí se kolem nás mocnými smyčkami svého hadího těla a jeho jedovatý zub je každou chvíli připraven uštknout naše srdce. Měli bychom ho pokládat za úhlavního nepřítele. Musíme se mu postavit ve jménu Kristově. Naším úkolem je stále vpřed. … Nechť se všichni, kdož vzývají jméno Kristovo, odějí zbrojí spravedlnosti. …

Nastal čas, kdy musíme každý vědět, proč věříme tak, jak věříme. … Položme si pro sebe dobrý základ pro budoucí čas, abychom se mohli pevně chopit věčného života. Nemusíme pracovat ve své vlastní síle, ale v síle našeho zmrtvýchvstalého Pána. Co učiníme a k čemu se odvážíme pro Ježíše? (4T 594-597).