„A jiný anděl letěl za ním, řka: Padl, padl Babylon, to město veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.“ (Zjev 14,8)

Poselství druhého anděla ze Zjevení 14 bylo poprvé kázáno v létě roku 1844, a tehdy se to více týkalo církví Spojených států, kde bylo varování o soudu nejšířeji hlásáno, kde bylo z největší části zamítnuto, a kde úpadek církví byl nejprudší. Avšak poselství druhého anděla v roce 1844 nedosáhlo svého úplného naplnění. Církve tehdy v důsledku svého zamítnutí světla adventního poselství prodělaly mravní úpadek, avšak onen pád nebyl úplný. Jak pokračují v tom, že odmítají zvláštní pravdy pro tuto dobu, upadají ještě níže a níže. Ještě se však nemůže říci, že „padl Babylon, … nebo vínem hněvu smilství svého napájel všecky národy.„ Ještě jím nenapojil všecky národy. (GC 389)

Bůh má stále lid v Babylonu. A před navštívením Jeho soudů musí být tito věrní lidé vyzváni, aby neobcovali s jeho hříchy, a aby „nepřijali z jeho ran.“ (GC 604)

Je to totéž poselství, které bylo dáno druhým andělem. Babylon padl, „nebo vínem hněvu smilství svého napájel všecky národy.„ Co je oním vínem? – jeho falešné nauky. Babylon dal světu falešnou sobotu namísto Soboty čtvrtého přikázání, a opakuje lež, kterou satan poprvé řekl Evě v Edenu – přirozenou nesmrtelnost duše. Mnohé podobné bludy rozšiřuje široko daleko, „učíce učení přikázaní lidských.“ (Mat 15,9) …

V posledním díle varování světa jsou církvím hlásány dvě zřetelné výzvy. Poselstvím druhého anděla je: „Padl, padl Babylon, to město veliké, nebo vínem hněvu smilství svého napájelo všecky národy.“ A v hlasitém (mocném) volání poselství třetího anděla je z nebe slyšet hlas, řkoucí: „Vyjděte z něho, lide můj, abyste neobcovali hříchům jeho, a abyste nepřijali z jeho ran. Neboť dosáhli hříchové jeho až k nebi, a rozpomenul se Bůh na nepravosti jeho.“ (Zj 18,4.5) (7BC 985)