„Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvůj jest rozkoš má.“ (Žalm 119,174)

Pravý křesťan si nikdy nebude stýskat, že mu Kristovo jho odírá šíji. Službu Ježíši považuje za nejskutečnější svobodu. Boží Zákon jest rozkoší jeho. (Žalm 119,174). Místo, aby se snažil snižovat božská přikázání, aby je přizpůsobil svým nedostatkům, usiluje neustále stoupat k úrovni jejich dokonalosti.

To musí být naší zkušeností, chceme-li být připraveni, abychom obstáli ve dni Božím. Nyní, kdy doba milosti ještě trvá, kdy je stále ještě slyšet hlas milosti, je čas, abychom se vzdali svých hříchů. …

Bůh učinil dostatek opatření, abychom mohli stát dokonalí v Jeho milosti, nemajíce v ničem nedostatku, očekávajíce příchod našeho Pána. Jste připraveni? Jste oděni svatebním rouchem? Toto roucho nikdy nepřikryje podvod, nečistotu, mravní zkaženost nebo pokrytectví. Bůh vás vidí. … Můžeme skrýt své hříchy před lidským zrakem, nic však nemůžeme ukrýt před naším Tvůrcem. Bůh neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal Jej na smrt pro naše hříchy a opět Jej vzkřísil pro naše ospravedlnění. (Řím 8,32; 4,25). Skrze Krista smíme přinášet své prosby k trůnu Milosti. Skrze Něj, přestože si je nezasloužíme, můžeme obdržet všechna duchovní požehnání. (Efez 1,3) Přicházíme k němu, abychom měli život? (5T 220,221).

Vůle Boží je vyjádřena v přikázáních Jeho svatého Zákona a zásady tohoto Zákona jsou zásadami nebes. Nebeští andělé nedosahují vyššího stupně poznání, nežli je poznání vůle Boží, a činit Jeho vůli je tou nejvyšší službou, které zasvěcují své síly.

Avšak v nebesích nikdo neslouží proto, že mu to ukládá Zákon. Andělé si uvědomili, že existuje Boží Zákon teprve tehdy, když se proti němu vzbouřil satan. Andělé ve své službě nejsou jako služebníci, nýbrž jako synové. … Poslušnost jim není břemenem. Láska k Bohu činí jejich službu radostí. Tak i v každé duši, v níž přebývá Kristus, ta naděje slávy, znovu zaznívají Jeho slova: „Abych činil vůli tvou, Bože můj, libost mám; nebo zákon tvůj jest uprostřed vnitřností mých.“ (MB 109).