„Na to tedy samo všecku snažnost vynaložíce, přičinějte k víře své ctnost, a k ctnosti umění, k umění pak zdrželivost, a k zdrželivosti trpělivost, k trpělivosti pak pobožnost, ku pobožnosti pak bratrstva milování, a k milování bratrstva lásku.“ (2Petr 1,5-7)

Ukažte mladým lidem Petrův žebřík s osmi příčkami a postavte je nohama ne na tu nejvyšší příčku, nýbrž na tu nejnižší, a s opravdovou naléhavostí je vybídněte, aby vystoupili až na samý vrchol. Kristus … je tímto žebříkem. Jeho základ je pevně postaven na zemi v Jeho lidství; nejvyšší příčka dosahuje k trůnu Božímu v Jeho božství. Kristovo lidství zahrnuje padlé lidství, zatímco Jeho božství se drží Božího trůnu. Jsme zachráněni, když stoupáme příčku za příčkou na tomto žebříku, patříce na Krista, lnouce k Němu, stoupajíce krok za krokem k výšinám Kristovým, aby se nám stal moudrostí, spravedlností, posvěcením i vykoupením. Víra, ctnost, umění (poznání), zdrženlivost (střídmost), trpělivost, pobožnost (zbožnost), bratrstva milování (bratrská náklonnost) a láska jsou příčky tohoto žebříku. Všechny tyto ctnosti se mají projevit v křesťanské povaze; a „to činíce, nepadnete nikdy. Takť zajisté hojné způsobeno vám bude vjití k věčnému království Pána našeho a spasitele Jezukrista.“ (2Petr 1,10.11). (6T 147).

Nemyslete si, že musíte čekat, až budete dokonalí v jedné ctnosti a teprve potom rozvíjet druhou. Ne, mají se rozvíjet společně. … Každý den, který prožíváte, můžete zdokonalovat požehnané vlastnosti plně zjevené v Kristově povaze. (7BC 943).

Nenechte se přemoci velikým množstvím díla, které musíte učinit ve svých životech, neboť není od vás požadováno, abyste to učinili najednou. Nechť je každá síla vaší bytosti zapojena do každodenního díla, využijte každé vzácné příležitosti, važte si pomoci, kterou vám Bůh poskytuje a vystupujte po žebříku pokroku příčku za příčkou. Mějte na paměti, že každý den žijete právě jen tento den, že Bůh vám dal tento jeden den a nebeské záznamy ukážou, jak jste si cenili jeho předností a jeho příležitostí. Kéž využijete každý den, který vám Bůh dává, takovým způsobem, abyste nakonec mohli slyšet Pána, jak říká: „To dobře, služebníče dobrý a věrný.“ (MYP 46).