„Anděly, kteříž neostříhali svého knížetství, ale opustili příbytek svůj, k soudu velikého toho dne vazbou věčnou pod mrákotou schoval.“ (Juda 6)

Země vypadala jako přehrozná poušť. Města i vesnice leží zničené zemětřesením v sutinách. Hory se pohnuly ze svého místa, zanechávajíce po sobě rozsáhlé prohlubně. Rozeklané skály vyvržené mořem nebo vytržené ze země, byly rozptýleny po celém jejím povrchu. Mohutné stromy byly vyrvány z kořenů a rozesety po krajině. Tady má být na tisíc let domov satana a jeho zlých andělů.

Zde bude uvězněn, aby po zničeném povrchu země bloumal sem a tam a hleděl na následky své vzpoury proti Božímu Zákonu. Po tisíc let může užívat ovoce kletby, kterou způsobil. Omezen pouze na tuto zemi nebude mít možnost dostat se na jiné planety, aby tam pokoušel a obtěžoval ty, kteří nepadli do hříchu. Po celou tuto dobu bude satan nesmírně trpět. Od svého pádu byly jeho zlé vlastnosti neustále v činnosti. Tehdy však bude zbaven své moci a bude ponechán, aby přemýšlel o roli, kterou sehrál od svého pádu. S chvěním a hrůzou bude hledět vstříc hrozné budoucnosti, kdy bude muset trpět za všechno zlo, které učinil a kdy bude potrestán za všechny hříchy, k jejichž spáchání dával příčinu.

Slyšela jsem vítězná zvolání andělů i vykoupených svatých, která zněla jako desetitisíce hudebních nástrojů, neboť neměli být již nikdy satanem obtěžováni a pokoušeni, a protože i obyvatelé jiných světů byli zbaveni jeho přítomnosti a jeho pokušení. (EW 290)

Lidu Božímu způsobí satanovo zajetí radost a veselí. Prorok praví: „I stane se v ten den, že dá tobě Jehovah odpočinutí od trápení tvého a soužení tvého, a od poroby těžké, v kterou jsi byl podroben, že se chopíš přísloví tohoto o králi Babylonském (který zde představuje satana), a řekneš: Aj, jak přestal násilník! … Potřískal Jehovah hůl bezbožných, žezlo panujících, mrskajícího lidi v prchlivosti mrskáním ustavičným, panujícího v hněvě nad národy, kteří sužováni bývali bez lítosti.“ (Iz 14,3-6; KJB-R.V.) (GC 660)