„I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázaní Božích, a mají svědectví Ježíše Krista.“ (Zj 12,17)

Naši lidé jsou považováni za příliš bezvýznamné, než aby byli hodni pozornosti, avšak nastane změna. Křesťanský svět nyní činí opatření, která nutně vystaví lid zachovávající přikázání do popředí. (5T 546)

Celý svět má být podnícen nepřátelstvím vůči adventistům sedmého dne, protože nevzdají poctu papežství uctíváním neděle, jakožto zřízení této antikristovské moci. Úmyslem satanovým je docílit, aby byli vyhlazeni ze země, aby tak nemohla být popřena jeho nadvláda nad světem. (TM 37)

Každé tvrzení pravdy, zastávané naším lidem, vyvolá kritiku nejpřednějších myslitelů; ti nejvyšší ze znamenitých lidí světa budou přivedeni do styku s pravdou, a proto každé tvrzení, které zastáváme, musí být kriticky prozkoumáno a přezkoušeno Písmem. Nyní se zdá, že jsme přezíráni, ale nebude tomu tak vždy. V činnosti jsou síly, které nás mají uvést do popředí. A jestliže naše výklady pravdy budou moci být rozcupovány na kousky historiky či těmi nejznamenitějšími lidmi světa, bude to učiněno.

Každý sám osobně musí vědět, co je pravda, a být připraven vydat počet z naděje té, kterou máme, a to s tichostí a s bázní, nikoli v pýše, chloubě, soběstačnosti, ale duchem Kristovým. Blížíme se času, kdy budeme jednotlivě stát sami, abychom se zodpovídali za svoji víru. (Ev 69)

Budeme napadáni v každém bodě; budeme prubováni do krajní meze. Nestačí zastávat svou víru prostě proto, že nám ji předali naši otcové. Taková víra neobstojí v hrozné zkoušce, která je před námi. Musíme vědět, proč jsme adventisty sedmého dne, jaký skutečný důvod máme pro vyjití ze světa jako lid oddělený a odlišný. …

Mocnosti temna na nás budou útočit; a všichni, kteří jsou lhostejní a nedbalí, kteří pečují o svůj pozemský poklad, a kteří nedbají toho, aby porozuměli Božímu jednání se svým lidem, se stanou snadnými oběťmi. Nikoli síla, nýbrž známost pravdy tak, jak je v Ježíšovi, nás učiní vždy neochvějnými; jedině tak může „jeden honiti tisíc, a dva pryč zahnati deset tisíců.“ (dle 5Moj 32,30) (RH 29.4.1884)