„Spatříte Syna člověka sedícího po pravici Moci a přicházejícího s nebeskými oblaky.“ (Mar 14,62; Ns)
Jak zírají (židovská knížata) na Jeho slávu, probleskuje v jejich myslích vzpomínka na Syna člověka oděného do roucha lidství. Vzpomínají si, jak s Ním zacházeli, jak Jej odmítali a postavili se těsně po bok toho velkého odpadlíka. Výjevy z Kristova života se před nimi zjevují ve vší své zřetelnosti. Vše co činil, vše co pravil, ponížení, ke kterému sestoupil, aby je zachránil od poskvrny hříchu, vyvstávají před nimi k odsouzení.
Spatřují Jej, jak vjíždí do Jeruzaléma, a vidí Jej, jak propuká v bolestný pláč nad nekajícím městem, které nepřijímá Jeho poselství. Zdá se, že Jeho hlas, který slyšeli v pozvání, v naléhavé prosbě, hlas plný něžné starostlivosti, opět dopadá do jejich uší. Před nimi vyvstává výjev v getsemanské zahradě a oni slyší Kristovu úžasnou modlitbu: „Otče můj, jest-li možné, nechť odejde ode mne kalich tento.“ (Mat 26,39)
Opět slyší Pilátův hlas, řkoucí: „Já na něm žádné viny nenalézám.“ (Jan 18,38) Vidí hanebný výjev v radném domě, kdy Barabáš stál po boku Kristově a oni měli výsadu vyvolit Nevinného. Slyší opět Pilátova slova: „Kterého chcete, ať vám propustím? Barabáše-li, čili Ježíše, kterýž slove Kristus?“ Slyší odezvu: „Zahlaď tohoto, a propusť nám Barabáše.“ Na Pilátovu otázku: „Co pak učiním s Ježíšem, kterýž slove Kristus?“ přichází odpověď: „Ukřižován buď.“ (Mat 27,17.22; Luk 23,18)
Znovu vidí svoji Oběť, jak nese pohanění kříže. Slyší, jak silné, vítězoslavné hlasy posměšně vykřikují: „Jsi-li Syn Boží, sestup z kříže!“ „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže.“ (Mat 27,40.42; KJB)
Nyní Jej spatřují nikoli v zahradě getsemanské, nikoli v radném domě, nikoli na golgotském kříži. Znamení Jeho ponížení pominula, a oni pohlížejí na obličej Boží – obličej, na který plivali, obličej, který kněží a knížata bili svými pěstmi. Nyní se jim zjevuje pravda ve vší své pronikavosti. (RH 5.9.1899)
Copyright © 2010-2011 - Tlač - Zoznam jazykov - Mapa stránok - Kontakt - -