„Bojte se Boha, a vzdejte jemu chválu, neboť přišla hodina soudu jeho.“ (Zj 14,7)

V roce 1844 vstoupil náš Velekněz do svatyně svatých v nebeské svatyni, aby započal dílo vyšetřujícího soudu. (1SM 125).

Tak jsou knihy záznamů na tomto soudu otevřeny a životy všech, kteří uvěřili v Ježíše, jsou představeny před Boha. Počínaje těmi, kteří žili na této zemi nejdříve, náš Přímluvce představuje případy dalších následujících generací a končí žijícími. Je vzpomenuto každé jméno, každý případ je důkladně prošetřen. Některá jména jsou přijata, některá zavržena. Najdou-li se u některých jmen hříchy zaznamenané v knihách, ze kterých nebylo činěno pokání a které nebyly odpuštěny, budou taková jména vymazána z knihy života. …

Žijeme dnes v době velikého dne smíření. Když velekněz v předobrazné službě konal smíření pro Izrael, požadovalo se od všech, aby se ponižovali v duších svým pokáním z hříchů a pokorou před Hospodinem, jinak by byli vyhlazeni z lidu. (viz 3Moj 16,29-31; 23,29). Stejně tak všichni, kdož chtějí, aby jejich jména zůstala v knize života, by měli nyní, v posledních několika dnech své zkoušky, ponižovat své duše před Bohem s lítostí za spáchaný hřích a opravdovým pokáním. Musí svědomitě a zevrubně zpytovat srdce. … Přede všemi, kteří chtějí přemoci zlé sklony, které bojují o nadvládu, je opravdový boj. Dílo přípravy musí vykonat každý osobně. Nebudeme spaseni po skupinách. Čistota a zbožnost jednoho nemohou vyrovnat nedostatek těchto vlastností u druhého. … Každý jednotlivec musí být vyzkoušen a shledán bez poskvrny, vrásky, neb čehokoli takového. (GC 483,489,490).

Všichni, kdož se opravdu káli z hříchu a vírou se dovolávali krve Kristovy jako své smírčí oběti, mají u svých jmen v nebeských knihách zaznamenáno odpuštění. Protože se stali účastníky spravedlnosti Kristovy a protože bylo shledáno, že jejich povaha je v souladu se Zákonem Božím, budou jejich hříchy vymazány a oni sami budou shledáni hodnými věčného života. Pán praví, …: „Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám.“ (Iz 43,25)(GC 483).