„Nedivtež se, bratří moji, jestliže vás svět nenávidí. My víme, že jsme přeneseni z smrti do života, nebo milujeme bratří. Kdož nemiluje bratra, zůstáváť v smrti.“ (1Jan 3,13.14).

Ten, kdo je úzce spojen s Kristem, je povznesen nad rasové předsudky nebo společenské kastovnictví. Jeho víra se chápe věčných skutečností. Božský Původce pravdy má být vyvýšen. Naše srdce mají být naplněna vírou skrze lásku dělající a očisťující duši. Dílo milosrdného Samaritána je příkladem, který máme následovat. (9T 209).

Dokud ti, kteří věří pravdě, nebudou tak úzce spjati s Kristem, že s Ním budou jedno, bude nemožné urovnat všechny záležitosti týkající se rasové otázky. Jak bílým, tak i barevným členům našich sborů je zapotřebí obrácení. V obou skupinách jsou takoví, kteří jsou nerozumní a když se diskutuje o rasové otázce, projevují neposvěcené, neobrácené povahové rysy. U těch, kteří jsou umínění a tvrdošíjní, protože se nikdy nenaučili nést Kristovo jho, jsou snadno podníceny nesnášenlivé prvky. Sobecké „já“ v těchto lidech se hlasitě ozývá spolu s neposvěceným odhodláním po nadvládě. (Letter 105, 1904).

Postupem času a s přibýváním rasových předsudků, se na mnoha místech stane pro bílé pracovníky téměř nemožným, aby pracovali pro barevný lid. Někdy se běloši, kteří nesympatizují s našim dílem, spojí s barevným lidem, aby mu čelili, tvrdíce, že naše učení je snahou rozbít církve a vnést potíže v otázce Soboty. Bílí i barevní kazatelé učiní nepravdivá prohlášení, vzbuzujíce tím v myslích lidí takové nepřátelské pocity, že budou hotovi ničit a zabíjet.

Pekelné mocnosti všemožně usilují zabránit zvěstování posledního poselství milosti mezi barevným lidem. Satan působí, aby učinil nejobtížnějším pro kazatelé a učitelé evangelia to, aby nedbali předsudků, které existují mezi bílým a barevným lidem.

Počínejme si moudře. Nedělejme nic, co by zbytečně vzbudilo odpor, nic, co by zbrzdilo zvěstování poselství evangelia. (9T 207, 208).